použijte jiný prohlížeč než Internet Explorer!!!

Kaufland a Frýdek-Místek

Datum: 7.1.2011

Ve Frýdku-Místku od roku 2003 společnost Kaufland využívá konkurenční výhodu blízkosti k zákazníkovi, kterou dosáhla za cenu poškození architektury centra města a neúcty k historickým kořenům naší společnosti (zde).

Bojkotuji firmu Kaufland
- Protože je to zatím nejúčinnější způsob, jak předejít podobným budoucím případům.
- Protože v rámci města je možné si vybrat mezi ostatními hypermarkety, které jsou umístěny ohleduplněji.
- Protože předat město následující generaci v tomto stavu by bylo nesplaceným dluhem.

"včera" a "dnes":


Při výstavbě:


Mizející výhled na frýdecký zámek:


O frýdeckomísteckém Kauflandu už bylo napsáno a řečeno mnoho. Podobná situace se v různých obměnách opakuje v mnoha českých městech a jednotlivé kauzy prosakují do veřejných médií (zde). Záměrem následující úvahy není žádné konkrétní odhalení, ani útok na jakoukoli osobu, nebo obchodní společnost. Jde o pátrání po kořenech tohoto fenoménu a hledání způsobu správy obce, který by zabránil jeho pokračování.

Geneze příběhu

První dějství začíná obvykle takto: Nadnárodní obchodní společnost se rozhodne postavit svůj hypermarket v některém z českých měst. Odhadne kolik je v okolí možných zákazníků, jaké budou náklady výstavby, zhodnotí návratnost investice a vyhlídne si nejvhodnější lokalitu. Tady to začíná být zajímavé, protože hypermarket je potřeba dostat co nejblíže k zákazníkovi. Vhodným místem je okolí hlavních příjezdových komunikací na okrajích města, což je nejběžnější případ. Pokud má ale společnost dost „kuráže“, zvolí lokalitu ve středu města, kde je celková vzdálenost všech zákazníků minimální.

Stavět v centru ale zároveň znamená, jít do střetu se zájmy části místních obyvatel, zkrášlovacích spolků, občanských hnutí, památkářů, archeologů a dalších. Ti nejčastěji poukazují na to, že jde o plechové a železobetonové kostky, které svým provozem, nadměrnými rozměry a beztvarými fasádami narušují dosavadní uspořádání měst. Období komunismu výstavbou výškových panelových domů popřelo roli kostela, jakožto středobodu města, ke kterému se lidé přirozeně obraceli kvůli orientaci v prostoru a čase. Podobně dnešní doba vnucuje městům hypermarkety, které nabourávají roli náměstí, jakožto prostoru určeného k setkávání lidí a k realizaci veřejného života. Hypermarkety namísto toho nabízejí návštěvníkům možnost společně se míjet v rozlehlých prostorách zasvěcených nízkým cenám, efektivitě a zisku.

Vraťme se ale zpět k okamžiku, kdy investor má vyhlídnutu lokalitu v centru města a je rozhodnut postavit na ní svou pobočku. Schvalování projektu a výstavba nebývají snadné, přesto nadnárodní společnosti většinou dosáhnou svého. V čem spočívá klíč úspěchu?

Jak postavit veřejností odmítanou stavbu

1) V tichosti získat pozemek a stavební povolení.
2) Využít pravidlo mlčící většiny a tak přestát období protestů.
3) Celou dobu udržovat odpůrce v nedostatku informací a času.
4) Svými kroky stavět obyvatele před hotovou věc a tím dosáhnout jejich rezignace.
5) Urychleně vystavět a zprovoznit objekt.

Prvním záchytným bodem úspěšné realizace je získání vhodného pozemku a stavebního povolení. Investor se může pokusit o zcela transparentní prosazování záměru, ale s nejistým výsledkem, protože zde hrozí, že zastupitelé zohlední protesty obyvatel při svém rozhodování (zde). Z tohoto důvodu je zákulisní ovlivnění rozhodovacího procesu u nechtěných staveb méně riskantní a pravděpodobně i rychlejší.

Pravidla korupce

- Kde? Na zastupitelstvu obce, přesněji pak na městské radě, jakožto výkonném orgánu veřejné správy. Radní nejen schvalují prodej obecních pozemků a majetku, ale zároveň mají v moci právo odvolávat a jmenovat úředníky odborů (územního rozvoje, životního prostředí, dopravy, … ), kteří v detailech zpracovávají mnohé podklady a posudky. Jinými slovy, úředníci jsou na svých radních existenčně závislí, což si při výkonu svého povolání uvědomují.

- Kdy? Nejvhodnější čas bývá na konci volebního období veřejných zastupitelů. Ti stojí před nejistotou obhajoby svého mandátu a jejich strany řeší financování blížících se voleb.

- S kým? Z jednotlivých zástupců a radních mohou být vhodní zejména ti, kteří si jsou už předem jistí svým znovu-nezvolením, nebo šéfové volebních kampaní. Dobrou volbou je kontakt se šedými eminencemi vládnoucích politických stran, pokud v daném regionu existují.

- Jak? Bez veřejné publicity. Je nežádoucí, aby se informace o chystaném projektu předčasně objevila v místním tisku a donesla se tak k uším nepředvídatelných občanů a číhající konkurence.

- S pomocí čeho? Počet radních na českých radnicích se pohybuje kolem deseti. Například rada magistrátu města Prahy má jedenáct členů. Řadových zastupitelů může být několik desítek. Celkové životní potřeby a příjmy „průměrného jednotlivce“ se počítají za dobu jeho života v miliónech. (příklad: 47 odpracovaných let x 12 měsíců/rok x 20 000 CZK/měsíc = cca 11 milionů za život). Naproti tomu roční příjmy nadnárodních společností se pohybují v řádech miliard. Tato nerovnost mezi velikostí prostředků obchodních společností na jedné straně a potřebami několika málo zastupitelů na straně druhé je potenciálem vzniku korupce.

Dohledatelné obraty několika obchodních řetězců v ČR za rok 2009:
TESCO = 47mld CZK (zde)
MAKRO = 36,6 mld CZK (zde)
LIDL = 22,5 mld CZK (zde)

Když se čistě teoreticky v nejmenovaném městě nejmenovaný vlivný investor rozhodne s pomocí finančního ohodnocení zainteresovat zištné veřejné zástupce na kladném vyřízení jeho podnikatelského záměru, pak nestojí nic v cestě oboustranně výhodné dohodě, kterou prakticky nelze odhalit, ani prokázat. Jediným osvědčeným vodítkem u podezřelých rozhodnutí zastupitelů je otázka: „V čí je to prospěch?“

V Okamžiku, kdy společnost získá vyhlídnutý pozemek, má z poloviny vyhráno. Mohou se sice ještě objevit komplikace, veřejné protesty, omezení daná územním plánem, požadavky vyplývajícími z platných norem a zákonů, ale od teď už má investor dost času na to, aby počkal na opadnutí vlny veřejného odporu, případně na obměnu zastupitelstva města, změnu územního plánu, vyžádal si výjimku z normy, nebo zákona atd. Investor se tedy stává pánem situace a aktivity proti jeho záměru jsou v defenzivě.

Pravidlo mlčící většiny

Bez ohledu na poměr sil se obvykle jednotliví lidé a sdružení staví na odpor. V této situaci investor může použít vyjádření asi tohoto znění: „Protestů se účastní jen hrstka aktivistů, sdružení několika místních občanů a notoričtí stěžovatelé“. Pod čarou je tím myšleno: většina rozumných obyvatel nemá s výstavbou žádný problém. Investor tím využívá skutečnost, že se veřejné diskuze aktivně účastní vždy jen malá část společnosti a mlčení většiny vydává za souhlas s výstavbou projektu.

Pro srovnání: S nedemokratickým komunistickým režimem ve skrytu nesouhlasila většina české populace, ale Chartu 77 proti porušování lidských práv a svobod podepsalo do roku 1990 jen 1883 občanů z 15 milionů (zde). Stejně tak v roce 2010 v období svobody slova polovina z 1 200 000 Pražanů nesouhlasila s koalicí ODS a ČSSD, ale veřejného protestu se pak zúčastnila pouhá tisícovka (zde).

Mlčící většina je vítanou berličkou pro ty, kteří chtějí v rámci zastupitelské demokracie prosadit jednotlivý zájem na úkor zájmu obecně prospěšného. Neměli bychom proto přehodnotit zažité pravidlo: mlčení = souhlas? Mlčení může znamenat neinformovanost, nezájem, rezignaci, nebo strach vyjádřit vlastní názor. Tedy v lepším případě jde o ne-odpověď bez vypovídací hodnoty, v tom horším jde o projev selhávání demokracie, nebo v tom nejhorším případě jde o nesouhlas umlčeného člověka. V protikladu s tím každé svobodně vyslovené ANO nebo NE má měřitelnou hodnotu. Z tohoto pohledu je petice 5000 obyvatel (zde) v 60 tisícovém městě proti výstavbě hypermarketu protestem úctyhodného rozsahu.

Princip sté opice

Princip sté opice se vzájemně doplňuje s pravidlem mlčící většiny.

Mimo jiné jej zmiňuje Václav Bělohradský (Společnost nevolnosti, 2007):
"Japonské opice druhu Macaca fuscata, žijící na ostrově Košima, dostávaly od badatelů, kteří se jimi zabývali, sladké brambory. Ty jim ale nechutnaly, protože byly špinavé. Jedna opice jménem Imo se naučila mýt si brambory v blízkém potoce, od ní se to naučily její matka i opice, s nimiž si hrála, a jejich rodiny. Kulturní inovace se pomalu šířila, mezi léty 1952 až 1958 se 99 opic naučilo mýt si brambory v potoce. Jednoho podzimního dne roku 1958 se naučila mýt v potoce své brambory stá opice. A tehdy se stalo něco nečekaného. Přidaná hodnota uvědomění stého jednotlivce vyvolala kvalitativní skok v kolektivním vědomí a příští den všechny opice začaly mýt své brambory. Badatele překvapilo, že umění mýt brambory překročilo od toho dne i moře a rozšířilo se mezi opicemi na jiných ostrovech i na pevnině. Poučení z tohoto příběhu: Existuje jistý prahový počet uvědomění jednotlivců, když je dosažen, dojde k průlomu v kolektivním vědomí. Každý z nás může být stou opicí."

Kdo ví, jak je to se skutečnými opicemi, ale berme to jako obrazný příklad. Vyjádřený názor zdánlivě malé skupiny obyvatel může sehrát zásadní roli a není důvod jej podceňovat. Co když je to hlouček „99 opic“? Demonstrace studentů 17.listopadu 1989 byla tím případem.

Poté, co je investor nucen uplatnit berličku mlčící většiny, je pro něj žádoucí s maximálním nasazením všech dostupných prostředků usilovat, o co nejrychlejší dostavbu objektu. Důvodem pro spěch v citlivém období budování je riziko spuštění vyvažovacího efektu „sté opice“ a s ním spojené nepříjemné průtahy v okamžiku, když už jsou zainvestovány značné prostředky. Se snahou uspíšit stavbu za každou cenu měli svou zkušenost i archeologové na staveništi frýdeckého Kauflandu (zde).

Dokonáno jest

Sice se skřípěním zubů a s napnutými nervy, ale je dostavěno. Končí období kolonizace vybrané lokality a s ním i protesty odpůrců. Nastává fáze vytváření „status quo“. S každodenním provozem a výhodnými nabídkami hypermarket získává své zákazníky a příběh bychom mohli uzavřít slovy: „Nechtěná kukačka se možná nadobro usadila v našem hnízdě. Konec konců, zvykli jsme si na ni, je to naše Kukačka“.

Naneštěstí obdobného ptactva po světě poletuje více a stále hledá, kde snést další vejce. Že už není volné místo? Tak jej vytvořme, stačí vyhodit z „hnízda“ některou stávající stavbu, nebo park a příběh může pokračovat. Proč se nová hektarová komerční stavba buduje v centru města a ne na jeho okraji např.(zde) a proč si město raději nepodrží pozemek v rezervě pro budoucí veřejné stavby? Cena za rezignaci není konečná. Pokud se něco nezmění, bude se situace opakovat, protože nedostatky jsou součástí systému.

Slabiny zastupitelské demokracie

1) Nerozlučnou součástí zastupitelské demokracie je riziko korupce. Možnost korupce nevyloučí nové obecní volby zastupitelů, ani výměna úředníků ... vždy to budou jenom lidé. Stejně tak zvýšení jejich platů nepovede ke zlepšení, protože ve hře jsou příliš velké prostředky.
2) Zastupitelé se okamžikem zvolení stávají na dobu čtyř let neomezenými vládci obce s jedinou podmínkou, že neporuší platné zákony. Všechny ostatní činy jsou beztrestné, tedy i ignorování předvolebních slibů a prosazování věcí nad rámec programu. Bude to sice nemorální, ale nic víc. Námitka, že aktérům to bude sečteno v příštích volbách v důsledku znamená: viník byl přistižen při morálním prohřešku, byl mu odložen „nástup trestu“ až o čtyři roky, smí zůstat na místě činu, má prostor k zahlazení stop a nejzávažnější je, že mu nic nebrání pokračovat v dosavadní aktivitě.

Nedostatky demokracie se snažili napravit i naši předkové:
- V antickém Řecku užívali ostrakismus (zde), tedy demokratické hlasování všech občanů o tom, který z nich má na 10 let opustit Atény. Měl eliminovat vliv největších škůdců obce a zároveň fungoval jako pojistka proti tyranii, ale v praxi byl použit i proti nevinným občanům.
- Za Římské republiky měli Tribuni lidu právo veta (zde), tedy možnost rušit rozhodnutí jiných úředníků, nebo i římského senátu. Smyslem měla být ochrana zájmů prostých obyvatel (plebejců), ale i toto právo bylo později pozměňováno a zneužito.

Místní referendum

Teoreticky možným opravným prostředkem je místní referendum (zde):
- Formou odpovědi (ano / ne) na vznesenou otázku můžou občané rozhodnout o dění týkající se správy jejich obce.
- Návrh na vypsání referenda musí podpořit v případě statutárního města Frýdku-Místku 10 % oprávněných osob, tedy je potřeba 4 799 podpisů. U menších obcí do 3000 musí mít návrh dokonce 30% podporu.
- Samotné referendum je závazné, jen když se ho zúčastní aspoň 35 % oprávněných voličů a zároveň 25 % oprávněných voličů hlasuje pro.

Pravidlo mlčící většiny se při referendu uplatňuje hned dvakrát (při návrhu a při hlasování). Nastavené podmínky tak odrazují občany od účasti. I ti, pro které je téma důležité, nemají jistotu, že se podaří vyvolat referendum a zároveň, že účast bude alespoň 35 %. Oprávněně tedy pochybují i o smyslu své případné aktivity. Nízkou pravděpodobnost dosažení 35% účasti na referendu v obci s 60 000 obyvateli dokládá např. JUDr. Mgr. Filip Rigel (zde ... str.5). Místní referendum, jakožto opravný nástroj zastupitelské demokracie, je z tohoto pohledu těžkopádné. Autoři zákona zřejmě úmyslně nastavili přísné podmínky, aby se vyhnuli riziku dvojkolejného řízení obce, protože referendum umožňuje aktivně prosazovat záměry nezávisle na zastupitelích. Obrazně řečeno máme v místním referendu „kladivo přímé demokracie“, kterým můžeme bourat zdi, ale chybí nám „plácačka na mouchy“, se kterou bychom sprovodili ze světa nedostatky všedního dne.

Veřejné právo veta

Takovým opravným prostředkem by možná mohlo být veřejné právo veta proti rozhodnutí radních, nebo zastupitelů obce. K vyvolání veřejného hlasování o vetu by stačilo např. podání nesouhlasu 5 % oprávněných voličů (ve Frýdku-Místku by to bylo 2400 podpisů). Následovalo by oficiální vyhlášení (místní tisk, webové stránky, rozhlas) a ve vymezeném čase by se mohli vyslovit všichni oprávnění voliči. Ve formě jsem PRO (tedy souhlasím s rozhodnutím zastupitelů č. … ), nebo jsem PROTI (tedy vetuji toto rozhodnutí zastupitelů). O výsledku by rozhodla prostá většina hlasů bez podmínky minimální účasti. V případě že by občané vetovali rozhodnutí zastupitelů, zastupitelé by nemohli toto rozhodnutí během příštích např. 4 let znovu prosazovat.

Námitky k právu veta:
- Nabízí se otázka, jestli by mělo být hlasování o vetu při nízké účasti platné. Tady lze argumentovat, že i zdržení se hlasování je volba, a že je lepší vyslyšet aktivní menšinu, něž podporovat většinové mlčení.
- Se zaváděním prvků přímé demokracie je spojené riziko rozhodování obyvatel při nedostatečné znalosti problému. Proto je co možná nejsrozumitelnější informování občanů zastupiteli i odborníky nutností, jinak hrozí manipulace veřejnosti pomocí zkreslených, nebo neúplných informací atd. Je na zváženou, jestli je větším zlem užití takovéhoto prvku přímé demokracie s jeho nedostatky, nebo ponechání stávajícího prostoru pro šíření korupce ve veřejné správě. V rámci obce je výhodou, že se rozhoduje o otázkách blízkých všem občanům, což na celorepublikové úrovni už platit nemusí.
- Jako u každé novinky tedy i u práva veta je na místě předběžná opatrnost.
- Podobně jako je tomu u místního referenda i veřejné právo veta by zřejmě muselo obsahovat výjimky, o kterých by rozhodovat nemohlo.

Výhody práva veta:
- Plnilo by kontrolní roli po celé volební období. Je možné korumpovat několik málo jedinců, ale uplatit zvlášť každého občana obce je mnohonásobně pracnější, nákladnější a prakticky ne-utajitelné.
- Motivovalo by zastupitele dopředu občany informovat a vysvětlovat jim své záměry.
- Jednoduchý způsob vyjádření PRO / PROTI dává menší prostor formálním chybám při jeho přípravě, než jak je tomu u místního referenda.
- Občany by neodrazovalo riziko propadnutí jejich hlasu z důvodu nízké účasti a „mlčící většina“ by se tím mohla postupně zapojit do veřejného života.
- Na rozdíl od referenda odpadá případný problém dvojkolejnosti řízení obce.

Jen stěží si lze představit, že by politické strany ochotně zaváděly do praxe podobný kontrolní mechanismus. Na druhou stranu by politická strana, prosazující aktivnější účast občanů na veřejné správě, mohla získat kladné body u voličů.

Přání místo závěru

„Oheň ať hoří v kamnech pod dohledem hospodáře a podnikání prosperuje v právním rámci na očích veřejnosti“.




Poznámka:
Historickou ortofotomapu © CENIA 2010 a Podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚř Dobruška, © MO ČR 2009


Následující diskuze je moderována, prosíme o dodržování NETIKETY, tedy zásad kultivované diskuze. V opačném případě budou příspěvky mazány či uživatelé blokováni. Každý příspěvek je potřeba zvěrohodnit uvedením mailové adresy v druhém poli, nebo provázat s účtem na sociální síti, např. s Facebookem kliknutím na jeho ikonu. Pokud zaznamenáváte problémy se zobrazením, použijte jiný prohlížeč než Internet Explorer.

comments powered by Disqus